Obrazová publikace se zabývá vývojem francouzského postimpresionistického malířství a jeho hlavními směry, neoimpresionismem a symbolismem. Časově spadá tato epocha do let 1886 (poslední výstava impresionistů) až 1905 (nástup fauvismu). Úvodem objasňuje společné znaky postimpresionistického malířství, které, i když netvoří jednotný celek, dává umělecké tvorbě pevnější inspirační zdroj. Další kapitoly jsou věnovány dílu čelných malířů tohoto období P. Cézanna, G. Seurata, V. van Gogha, P. Gauguina, H. de Toulouse-Lautreca, O. Redona a H. Rousseaua. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR