Román (napsaný r. 1881) stopuje první záblesky čes. obrození po době temna v životním prostředí rokokové šlechty. Podstatu obrození vidí J. především v osvobození lidu od pout, do nichž jej uvrhla panovačnost starého feudalismu. V "Pokladu" jsou to pouta duševní, ona strašná duchovní tma, v níž byl lid udržován, jen aby neprohlédl. V románě se vypráví o tom, jak majitel zámku a panství Potštejna, osvícenec neplodné povahy, hledal poklad v zříceninách starého hradu. Hlavním nositelem osvícenství není zde však tento šlechtic, nebo snad jiní zástupci rokokové společnosti, ale lékař lidového původu, který bojuje proti jesuitské zlobě, proti duševní otupělosti, pověrčivosti a náboženství fanatismu mezi lidem. Naučí se chápat i snahy o nový a lepší život a osud čes. národa. Pronásledované tajné České bratry zachraňuje posléze vydání tolerančního patentu (1781). (Podle Zd. Nejedlého.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR