Úsporná poezie Skýpalovy skladby není vytvářena bohatstvím metafor, nýbrž civilně strohým jazykem, který dosahuje největšího úspěchu v krátkých aforistických postřezích, roztroušených po knížce nejčastěji jako pointy v dílčíchslokách. Skladba je členěna ve dva oddíly - v prvním jsou vždy souběžně uváděny sloky, kde vystupuje básník sám, a sloky, v nichž představuje přímo Diogena. Druhá část je konfrontací Diogenova životního postoje, k němuž se hlásíi autor, s nezbytností zániku. Celá báseň je zastánkyní prostoty a rozumu, proti kterým stojí pseudohodnoty, produkované lidskou hloupostí. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR