Hrdinou příběhu je postava vychovatele v domově mravně narušené mládeže, který na vlastní kůži poznává hloubku lidského neštěstí a skepsi mladých provinilců a do neutěšeného prostředí domova se snaží vnášet ohleduplnost a lidskost. Vychovatel však poznává marnost svého úsilí a odchází z ústavu. Dějové obrazy knihy slouží jako východisko k citlivým úvahám o osudové souvztažnosti dozorce a vězně i o typech mladých lidí, kteří se dostali do konfliktu se zákonem. Autor zaujme čtenáře nostalgickým humorem i otřesnou pravdivostí vyprávěného příběhu. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR