Spolu se svými čtenáři se za pomoci řady konkrétních příběhů zamýšlí nad tím, jestli náhody vůbec existují. Na novou knihu se zakladatelka hospicového hnutí MUDr. Svatošová připravovala skoro rok, aby jí pak napsala v deseti dnech. „Na některé lidi musí být přísnost. A tak jsem si dala domácí vězení, vytvořila si klášterní podmínky a píši,“ informovala autorka redakci v době, kdy nad Náhodičkami seděla. „Zažívám něco zvláštního, co neznám. Snažím se pokud možno víc modlit než psát a cítím, že to moc pod kontrolou nemám. Jde to nějak samo, ale mimo mě. Buď se o mě pokouší Alzheimer, nebo tu pouze plním funkci jakéhosi automatu na zapisování - o to první nestojím a toho druhého nejsem hodna. Ráda bych, aby to fungovalo jako setba. Každé ráno prosím o několik zrníček s neporušenou, dobrou klíčivostí. O pomoc Ducha svatého prosím a s jeho pomocí počítám. Ale že večer nevím o čem jsem psala a musím si to po sobě jít přečíst (dokonce i nadpisy), to mě vyvádí poněkud z míry,“ přiznává se autorka. Čtenáři, kteří Marii Svatošovou znají a mají ji rádi však z míry vyvedeni nebudou: čeká je jako vždy moudré, hutné a vtipné vyprávění. Ostatně: Knihu O naději psala podle vlastních slov M. Svatošová za pomoci své zemřelé maminky. Nyní se obracela přímo na Ducha svatého. Řekněte - víte o lepším doporučení? Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz