Při zpracování hebrejské mluvnice měl autor (O. Klíma) na zřeteli, aby jí mohli používat i naprostí začátečníci, ba i samoukové. Proto podává výklady co nejpřístupněji a výsledky historického srovnávacího jazykozpytu uvádí jen tam, kde se jeví vhodné k objasnění jazykových jevů. Naproti tomu aramejská mluvnice je určena použivatelům, kteří si již získali spolehlivou znalost hebrejštiny; protože znalost aramejštiny - na rozdíl od živé hebrejštiny je potřebná jen ke studiu starých textů, bylo v aramejské partii věnováno více místa historické a srovnávací gramatice. K oběma mluvnicím je připojena podrobná bibliografie studijních materiálů. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR