Člověk může pochybovat o všech věcech, jestliže nedisponuje vědeckými poznatky. Užitečnost pochybností představuje nevyvratitelný fakt, poněvadž nás osvobozují od všech předsudků a mysl se může odpoutat od smyslového vnímání. Svobodná lidská mysl sice předpokládá, že neexistuje nic z toho, o čem může pochybovat, avšak současně si uvědomuje bezpodmínečnou nutnost vlastní existence - dochází k rozlišení, co náleží k přirozenosti mysli a co k tělu. Jasná diferenciace mezi tělem a duší, proto ze zkázy těla nevyplývá zánik mysli (tj. čistá substance). Idea zosobňuje nanejvýš dokonalé jsoucno, které musí mít své kořeny v dokonalé příčině. Idea Boha musí tudíž mít za příčinu samotného Boha... Descartes dále zdůrazňuje, že jasné a rozlišené vjemy disponují atributem pravdivosti. Lidská mysl se liší od těla, ale současně s ním vytváří jednotný celek - její vlastní poznání je mnohem pevnější a zřetelnější než znalost tělesného. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze