Staroegyptská medicína úzce souvisela s náboženstvím. Lékaři, stejně jako kněží a mágové, hledali příčiny, které vedou k narušení organizmu a snažili se společně nemocné léčit. Lékařské povolání se dědilo, vznikaly celé rody lékařů, léčitelů a balzamovačů. Poznáváme tak léčení interních, očních a ušních nemocí, léčení zubů, chirurgii, ale též jaké léky, obvazy a náplasti starověcí lékaři používali, a pochopitelně nahlédneme i do umění balzamování a mumifikování. Velmi zajímavá je kapitola věnovaná snaze oddálit stáří a proměnit starce v mladého muže. Lékaři ve starověkém Egyptě byli státními zaměstnanci a nesloužili jen faraonům a bohaté vrstvě. Zachovaly se záznamy o specifických chorobách podle povolání - nemoci rybářů, rolníků, horníků, vojáků, zaměstnanců na staveništi, pekařů, písařů a prostitutek. Autor velice čtivě a srozumitelně shrnul poznatky starověkých egyptských lékařů a především nám přiblížil jejich každodenní práci. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze