Number of the records: 1  

Mediální diskurs postmoderny


  1.  Bystřický, Jiří, 1955-2015 - Author
    Vyd. 1. - V Praze : Karolinum, 2001 - 205 s. ; 21 cm
    ISBN 80-246-0254-7 (brož.)
     filozofie literatury  vnímání literárního díla  postmodernismus (literatura)  román  literární teorie
     studie
    Call numberC 303.235
    Umístění
    BranchPlaceInfoSignature
    Lidická ( příruční sklad )k vypůjčeníC 303.235   

    Údaje o názvuMediální diskurs postmoderny : k problematice fatálních strategií a seduktivních her narativních diskursů / Jiří Bystřický
    Záhlaví-jméno Bystřický, Jiří, 1955-2015 (Autor)
    Údaje o vydáníVyd. 1.
    Vyd.údajeV Praze : Karolinum, 2001
    Fyz.popis205 s. ; 21 cm
    ISBN80-246-0254-7 (brož.)
    Číslo nár. bibl.cnb001028146
    Poznámky o skryté bibliografii a rejstřícíchObsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
    Předmět.hesla filozofie literatury * vnímání literárního díla * postmodernismus (literatura) * román * literární teorie
    Forma, žánr studie
    Konspekt82.0 - Literatura (teorie)
    MDT 82:1 , 82.07 , 82.02"1960/20.." , 82-31 , 82.0 , (048.8)
    Země vyd.Česko
    Jazyk dok.čeština
    Druh dok.KNIHY
    Mediální diskurs postmoderny
    Mediální diskurs postmoderny
    Tématem této knihy je především postmoderní diskurs románu. Autor analyzuje jednotlivé postmoderní texty (především romány M. Kundery, U. Eca, J. Fowlese). Charakterizuje základní motivy i podstatná hlediska autorských přístupů. Dokládá, jak vlastní pojetí komunikace u všech tří autorů směřuje zejména k hledání jistých cest úniku mimo napsané. K otevírání tzv. prázdných míst v textu, jimiž lze nechat vystoupit to mlčenlivé, jež je každou promluvou neseno a předkládáno. Autor vychází z Freudovy teze, že náhodu je nutno považovat za dostatečné určení toho, aby určovala náš osud. Téma práce bere v potaz komunikativní transgresi, jisté pronikání za daný řád zpřítomňování, tj. ohled k tzv. rizomatickým spojením. Odkazuje k tzv. rozepřím, křehkým formám náznaků, multiplicitní hře znaků, otevřenému dílu (U. Eco), ironické strategii i symbolické seduktivní hře (M. Kundera), která je podle autora fatální. Autor hledá přednosti románu, v němž je použita postmoderní metoda vyprávění a nachází především předvedení filosofických gest způsobem, který by byl jinde obtížně k dispozici. Text může podle něj zachytit něco z pohybu neočekávaného a nezamýšleného. Má možnost přiblížit se skrytým identitám. Autor obhajuje stanovisko uznání tolerance k nezamýšlenému, hledisko horizontální analogie. Celá práce se opírá o stanoviska postmoderních autorů např. M. Foucalta, J. Derridy, G. Deleuze, J. Baudrillarda, J.-F. Lyotarda. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU
    Loading…

Number of the records: 1  

  This site uses cookies to make them easier to browse. Learn more about how we use cookies.