Spisovatelčin poslední román, který je vyjádřením jejího životního zaujetí pro divadlo a ve kterém divadlo učinila hlav. předmětem děje. V čas. úseku od napoleon. válek po 20. léta tohoto stol., ve zkratkovém vypsání osudů čes. loutkáře Matěje Kopeckého, paříž. pierotů Jana Dvořáka-Debureaua a jeho syna Karla a na osudech členů jejich rodin v Praze i v Paříži zachycuje H.M. vývoj všech forem divad. umění a všech typů herectví na všech svět, scénách v tomto období. Líčí opovrhované společ. postavení čes. ochotníků - "herců z libosti" a jejich zásluhy o čes. divadlo, zaznamenává počátky kinematografie a dotýká se sociálních úkazů doby na tomto poli: postavení slepých hudebníků, štvaní za rolemi, intriky, zápasů s dluhy, a podává obraz celé někdy kletby, ve kterou tehd. společ. řád dovedl proměnit hercovu práci. Náplň románu pak vyústí do postavy mladé herečky Marušky-Marioly, pravnučky Kopeckého, která, nespokojena s formami, kt. divadlu dává buržoasie, se stává filmovou herečkou, domnívajíc se, stejně jako celá její generace, že film je záchranou divad. umění, a vytváří tak další jednání "komedie o mariole-loutce. věčné lidské lásce k tomu, co je životem mimo život, co je znásobením života". Zdroj anotace: Národní knihovna ČR