Krůta záměrně odmítl tuto sbírku jakýmkoli způsobem rozčlenit, ať už tématicky nebo chronologicky. Sám se v závěrečném slovu přiznává, že touto knihou chtěl vlastně vzdát jakýsi hold zmatku a chaosu, neboť dělení jednotlivých textů do určitých částí či oddílů, uskutečněné pod záminkou vnesení řádu do života, považuje za zcela vymezující a omezující. Autorův cyklus těží především ze záznamu jeho drobných nápadů, které spíše mimochodem ukládal do jedné ze složek svého počítače. Vznikl tak pestrý kaleidoskop, v němž se nashromáždily Krůtovy reakce na jeho setkávání se s mnoha lidmi, s mnoha situacemi, s mnoha láskami i neláskami. Většina veršů v takto pojatém cyklu je pak předkládána ve vázané řeči, jejímž základním znakem se stává jakoby nedbalý, až ledabylý rým, který má za úkol vnést do autorovy poetiky ještě více ironie a nadhledu. Krůtovy reflexe jsou mnohdy doplněny i jeho aforismy, jež vyjadřují (podobně jako poezie) autorovy názory na okolní svět, v němž potkáváme anděly i blby, kteří v nás vyvolávají jak příjemné emoce, tak i odpudivé představy. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz