V této knize Metz využil pro popis filmu pojem francouzského teoretika J. Lacana imaginárno. Čistě vizuální pole zrcadlové fáze s narcisistním rozměrem mu slouží jako klíč pro sledování kinematografie, respektive percepce, ve které zároveň zdůrazňuje roli nevědomí. Symbolické čtení se podle něj hodí spíše pro literární text, pro vnímání filmu je pak aktivována více oblast imaginárního označování, význam vzniká na základě obrazů. Zároveň přenáší pozornost ze zkoumání signifikátů na signifikant. Signifikant, jakožto nositel významu, vede diváka k zapomínání na reálný referent a usnadňuje mu ponor do fikce. V návaznosti na ideologické teorie označuje kinematografický aparát jako původce regresivního umístění diváka právě do stavu narcisistního imaginárna. Film je tak podoben dennímu snění, oproti snu totiž stále zahrnuje možnost reflexe divákova stavu a chápání umístění v centru obrazů. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU