Ředitel školy, pětatřicetiletý Tomáš, stále více propadá deziluzi v soukromí i v zaměstnání. Doma jej čekají neustálé výčitky a hádky s neurotickou manželkou, která je se dvěma dětmi na mateřské dovolené. Musí rovněž slevovat ze svých zásad a představ o fungování ideální vzdělávací instituce, obtížně shání finanční prostředky, střetávává se s byrokratickými úředníky i s nepochopením některých spolupracovníků. Navzdory překážkám prosazuje netradiční způsob výuky i neformální vztah ke studentům. Je k nim tolerantní, chápe jejich problémy a dokonce se zastane i několika septimánů, patřících k partě sprejerů. Ti neuznávají svět dospělých, jejich životní styl a hodnoty a tvorba graffiti se pro ně stává nejen vzrušujícím dobrodružstvím, ale i prostředkem vyjádření vlastní osobnosti i způsobem protestu. Ve své částečně autobiografické próze se autor pokouší postihnout některé aktuální problémy výchovy i vzdělávání mládeže, ale jeho pohled není příliš přesvědčivý. V textu převažují dialogy psané nespisovnou češtinou, často se objevují vulgarismy a slang. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze