Románová kronika, v níž S. vylíčil život šlechtického rodu v prostředí předreformního a poreformního Ruska. Na osudech 3 generací zahalečů, kořistníků a opilců odhaluje vnitřní hnilobu buržoasně šlechtické rodiny a dokazuje nutnost jejího rozpadu. V řadě typů z rodu Golovlevových není ani jediné kladné postavy. Všichni jsou vnitřně nalomeni, prohnilí a zkažení, nikdo z nich není schopen poctivě pracovat. Buď propadají z lenosti a nečinnosti opilství a nemocem, nebo zneužívají své životní energie k bezohlednému vydírání. Dovolávají se při tom zájmů "rodiny", ale zároveň svou rodinu vraždí. Ohánějí se farisejskou zbožností, neboť náboženství jim pomáhá mučit a olupovat lidi "nazákonném podkladě". Někteří z rodu se pokoušejí uniknout z dosahu jedovatého ovzduší, ale marně - hynou jako všichni ostatní Golovlevové. Ústřední postavou je Porfirij Golovlev, "Upír", "Jidášek", v němž se nejvýrazněji projevily rodové vlastnosti: kořistnictví, licoměrnost, žvanění a vnitřní prázdnota. Postavy Jidáška používal často Lenin k označení politického zrádcovství, lži a přetvářky nepřátel lidu (Trockého a j.). (S použitím úvodu) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR