Kniha se snaží představit Davida Huma jako myslitele, který je „moralistou, sociologem a historikem dříve, než je psychologem, aby mohl být psychologem“.Kniha diskutuje tři podoby obstarávané potřeby u Huma - potřeby kontaktu s druhými, potřeby blízkosti a potřeby chvály a uznání. Třetí zmiňovanou potřebu kniha pojednává s ohledem na Humovu originální koncepci věcně oprávněné pýchy, která je podle Huma podstatnou podmínkou ctnostného charakteru a jež, jak kniha argumentuje, je v morální psychologii dodnes relevantní. Zdroj anotace: Národní knihovna v Praze