Dvanáctá kniha poezie českého psychiatra, esejisty a nepřehlédnutelného básníka Michala Maršálka, doplněná výrazným ilustračním doprovodem Jindry Vikové.Finalista literární soutěže Magnesia litera rozehrává ve své dosud poslední sbírce motiv druhého břehu, onoho místa, kam člověk dospěje (ať se mu chce či nechce) na konci svého putování. Střídmým, nicméně vyhraněným básnickým jazykem se autor dívá "očima zkušenosti" skrz vlny času, prochází životem a cítí, že pominula doba vítězství a výher. Vnímá, že každý dotyk může být tím posledním a uvědomuje si, že vše podstatné se ztrácí a mizí v temnotách. Kniha je osobitým básnickým deníkem z posledních dvou let, v němž meditativní verše vedle impulzivního vnitřního neklidu a snahy o dosažení rovnováhy "mezi dokončováním nehybnosti a záškuby ze sna" obsahují i stopy a ozvěny horoucího mužného citu. Zdroj anotace: NKP