V 1. části studie ukazuje S. na třídní rozvrstvení čes. společnosti 30. let 19. stol., vyzdvihuje po právu velký rozvoj lidových sil v obrození a sleduje počátky realistické linie nár. hudby, zrod jejího revolučně demokratického jádra, její lidový charakter a bojovnost. Na konkretních případech umělé písně (Tyl, Mácha) dokazuje, jak i v hudbě bylo spjato úsilí o její zlidovění s národně-politickým úsilím, jak naproti tomu texty měšťáckých skladatelů (Chmelenský, Picek, Marek) unikají do pseudovlastenecké idyly, do bezideovosti a mlhavých frází. Rozborem textů i nápěvů jednotlivých skladeb dospívá k poznání, že revolučně-demokratické ideje byly plodné pro české umění, protože řešily důsledně potřeby lidových vrstev. Studie hodnotí písňové dědictví tak, jak se vytvářelo v boji s rozkladnými silami měšťáctva již od obrození. Zdroj anotace: NKP