Dva soubory písňových textů svérázného hudebníka a literáta, které se objevily na jeho stejnojmenných sólových albech, nahraných v devadesátých letech 20. století.Filip Topol patřil k výrazným osobnostem české undergroundové scény, ve svých textech otevřeně psal o svém způsobu existence, o svých intimních pocitech, bolestech i temných předtuchách definitivního odchodu. Potvrzují to i soubory "Sakramiláčku" a "Střepy", jež se staly nedílnou součástí dvou autorových hudebních nahrávek. V prvním cyklu se Topol soustředí na osobitou lyrickou zpověď, která však v sobě již nese parametry zmaru a zániku. Pocit odcizenosti, neschopnosti stát se lepším, ale zároveň i úporného lpění na zachování stylu svého bytí se ostatně přelévá i do Topolova melodramatu "Střepy". Topol se tu odráží od "něhy dřevěných tulipánů až po ty nejztracenější bezmoci", objevuje jak kouzlo ročních období, tak i čas "chlístanců a sraženin" a skrz mozaiku střepů si uvědomuje omezenost a ohraničenost prostoru, v němž se pohybuje a jehož hlubina už předznamenává soumrak a smrt. Zdroj anotace: NKP