Ungaretti patřil mezi autory, kteří k vlastní tvorbě neustále zaujímali kritický přístup. Snaha dodat svým veršům co nejdokonalejší formu se u něho projevovala tím, že se vracel ke svým starším prácím a pokoušel se je revidovat. I sbírka Veselí, jejíž základní obrys původně vznikl již v roce 1915, plně potvrzuje tento autorův nezvyklý metodický postup. Ungaretti zde především reagoval na své válečné zkušenosti, které ho vytrhly z poměrně bezstarostného života a konfrontovaly ho s přítomností smrti a bolesti. Autor se dostal do naprosto extrémní situace, pro kterou hledal adekvátní vyjádření. I z tohoto důvodu se pro něho poezie, v níž zdůrazňoval její estetické funkce, stala v tomto cyklu převážně i nositelkou paměti a odrazem lidské existence. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze