Sbírka básníka Prahy Víta Janoty, s výtvarným doprovodem a v grafické úpravě Moniky Immrové.Vít Janota zasílá svou zprávu z končin, kde je každá víra nejistá. Je to místo, kde si člověk vybavuje nejrůznější asociace, místo, kde kdysi "klouzalo prostorem" jiné světlo, kde je cítit "rozpraskaný asfalt chodníků", ale zároveň tu vyvstává i naléhavá touha pochopit sebe samotného. Ovšem ve chvíli, kdy lidskou mysl svírá sžíravost vykořenění, kdy do ní vstupuje "pocit permanentně poválečného stavu", je tato sebereflexe až příliš vzdálená. A tak se znovu přibližuje představa konce, v níž vrcholí litanie, jež se "nezadržitelně stává hořkým pláčem", a to nejen "nad postavou svého vlastního tvůrce". Nicméně – i když je lidstvo sraženo na kolena a vtěsnáno do beznadějně obleženého města, přece jen tu něco přetrvává: třeba dětské okouzlení a tím "možnost Betlémské hvězdy tak zůstává nadále otevřená..." Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze