Další příběh o malém neposluchovi Josífkovi. Sice už přestal lhát, ale uklízení, úkoly a všechny povinnosti ho hrozně nebaví.Josífkovi rodiče jsou příšerní. Pořád jen aby uklízel, čistil si zuby, psal úkoly, dobře se učil, hlasitě zdravil a hrál si s Haničkou. Kdyby ho tak rodiče jednou nechali dělat to, co se mu zachce, mumlá si před spaním. Když se ráno probudí, nestačí se divit. Mamince je najednou všechno jedno. Nezajímá se, jestli má čisté ponožky, zda si napsal úkoly, že se k svačině láduje chipsy a z fotbalu se vrátil až dávno po setmění. Skvělé, myslí si Josífek. Ale maminku přestává zajímat všechno. Už jí nezáleží na tom, že se v bytě hromadí nepořádek, na lince se vrší neumyté nádobí, došel chleba k snídani a Josífek už nemá jediné čisté tričko. Navíc tatínek tvrdí, že ho nebaví chodit do práce a raději zůstane doma s maminkou. Jako by se s rodiči stalo něco divného. Josífkovi se to ani za mák nelíbí, chtěl by zpátky svoji starostlivou maminku a přísného tatínka. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze