Soubor básnických textů Ewalda Murrera je vedle ponoření do hluboké obraznosti propojen i osobitou symbolikou, v níž se objevují jak s komickou nadsázkou komentované motivy záhad, tak i intenzivní melancholické úvahy o životě a smrti."Hlasy ryb" pokračují v linii murrerovské poetiky, která je vytyčena prolínáním až bizarně působících obrazů skrytých tůní, tajných dveří, podivuhodných letů půlnočních ptáků, do nichž se vkrádají další motivy často jakoby vypůjčené z dávných zkazek a pověstí. Nekonečný proud básníkovy fantazie je ovšem ovlivněn i bytostným přesvědčením, že nelze překonat realitu života, že tady vedle slova autora existuje i slovo Boží, "jež do své existence zahrnuje nás jako nepatrnou část". I pro tyto bilancující a nostalgické tóny lze Murrerovu sbírku chápat tentokrát i jako dialog člověka, který se pohybuje na rozhraní dvou světů a bojuje s předtuchou, vlastním strachem či obavami ze stáří i ze smrti, což stvrzuje i tímto výmluvným gestem: "Ocitl jsem se v temnotě a toužím po záři". Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze