Autor, proslulý literární vědec, se výzkumem metod interpretace textu literárního díla zabýval koncem 60. let. Vychází z poznání, že současné metody interpretace literárního díla jsou inspirovány strukturalismem, psychoanalýzou, fenomenologií a sociologií (a také marxismem). František Kautman se přiklání k pluralismu metod a vyváženosti podílu objektivně-reflektujícího a subjektivně-prožívajícího přístupu, rovněž je ovlivněn moderním pojetím hermeneutiky, jak se jeví v dílech H. G. Gadamera a E. Bettiho. V úvodní kapitole je především interpretován Ingardenův a Auerbachův přístup, následující reflektují přístupy ruské literární kritiky od Pisareva po Gercena, závěrečná úvaha zkoumá vztah hermeneutiky a interpretace. Kromě stati: Modelové interpretace uměleckých typů N. K. Michajlovského, která zde vychází prvně, byly ostatní uvedené texty publikovány časopisecky. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze