Rámcem vyprávění jsou příhody, hry a odvážné klukovské výpravy několika dělnických chlapců z pražského ostrova Žofína v 70. letech min. stol. V díle je však zachycena i dobová atmosféra národníhovzestupu,podmíněnéhokulturnímrozvojem a růstem dělnické třídy, je vylíčeno slavnostní položení základního kamene Národního divadla, jeho stavba i zkáza požárem. Spisovatel, který v dětství osiřel a po celý život, jak říkával, hledalztracenýdomov,ukázal vesvém díle Žofín nejen jako místo významných událostí politického života, jak se jevily desetiletým chlapcům, ale i jako ráj domova, "rajský ostrov, na němž blaženství byla všechna". Dvě hlavní myšlenky, vněžvyprávěnívyznívá, jsouúcta a láska k Národnímu divadlu jako uměleckému pomníku českeho národa a oslava dětství, které "každému člověku tvoří rajský ostrov, i kdyby to zrovna ostrov nebyl". (Podle H. Šmahelové.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR