Kniha poezie zlínského malíře, sochaře, spisovatele a básníka představuje neobyčejně vyzrálý soubor textů, který čerpá z autorových pařížských pobytů i z nepřeberných životních prožitků a zkušeností. Paříž skicuje Jaroslav Kovanda mnohdy až neurvalými a surovými tahy, z nichž přesto čiší láskyplný vztah k tomuto městu. Ozývají se tu nejdříve záběry z devětašedesátého roku, barevnost, ruch a světla metropole nad Seinou, z níž se jen těžko vrací pod „pěticípý pablesk“ ruzyňského letiště. Návštěva Paříže po padesáti letech přináší ironické, ale i nostalgické pohledy a postřehy, z nichž vyniká autorovo setkání s "úhlavním přítelem", sochařem Ivanem Theimerem, procházky po muzeích i zvídavé pozorování světa, který kolem básníka pulzuje a „proudí“. V básních se ale objevují i vzpomínky na Jana Skácela či na tatínkovu smrt, zápisky o nemoci nebo i hořké poznámky o povaze stáří a stárnutí. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze