V pokračování románu "Pád Paříže" zachytil I. Erenburg přímé střetnutí pokrokových sil Francie s fašismem. Francouzský lid poznává gestapácké mučírny, hromadné popravy, zajatecké tábory, vytváří však sám podzemní odboj a je posilován stalingradským vítězstvím. Vědomí neporazitelnosti sovětského lidu, které z "Bouře" jasně mluví, vědomí neporazitelnosti socialismu v každém konfliktu s fašismem je tu proto podloženo nikoli přáním a vírou, ale bezpečným přesvědčením a jistotou, které vyrůstají z postav sovětských lidí tohoto románu. Na nich autor dokázal, že sovětská literatura, odrážející v sobě mnohem vyšší řád, než je kterýkoli buržoasně demokratický, sovětská kultura, mnohem vyšší, než je buržoasní kultura, má právo na to, aby učila jiné, nové všelidské morálce. (Podle A. Ždanova) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR