Kniha, po prvé vydaná v Lipsku r. 1803, je jedním z prvých projevů bachovské renesance a jedním ze základních pramenů, o něž se opíralo pozdější bachovské bádání, jehož dnešní výsledky dokazují Bachův realismus, zdravou lidovost, mravní opravdovost, tvůrčí odpovědnost a monumentalitu. Autor universitní ředitel hudby v Göttingenu a zakladatel hudebně vědného oboru na německých universitách - po prvé zachytil celý obraz Bachova umění výkonného i skladatelského, podrobně seznámil s jeho rodinnými poměry, podal názorný výklad jeho klavírního, varhanického a skladatelského umění, a zachytil jeho učitelskou činnost a metodu. Přesto, že je jeho pojetí zatíženo hledisky a vkusem doby (jednostranné zření k duchovým proudům, nedocenění sil hospodářských a sociálních), mají jeho pojednání, vypracovaná podle nejbližších a nejvěrohodnějších svědectví, trvalou pramennou hodnotu. (Podle G. Cernušáka.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR