Román je volným pokračováním knihy "Začínáme žít". Zatím co první autorova kniha líčila boj o vytvoření pracovního kolektivu z dětí bez domova a těžkými poválečnými lety narušených, v této již ukazuje, jak v dětské komuně Dzeržinského na konci 1. 5LP je třeba jen stírat poslední zbytky kazů minulosti. Náplní románu je přerod několika typů dětí bez domova, které si vydělávaly pouličním obchodem a nocovaly na nádražích a ve stozích. V pracovní kolonii, obklopeny všestrannou péčí, pozorností, ale i disciplinou, se učí vážné práci, respektovat zájmy kolektivu, odpovědnosti ze své činy, a vyrůstají v přední pracovníky a úderníky historických brigád třicátých let. Dějovým motivem je pracovní úsilí kolonistů o postavení nové továrny na elektrické nástroje, dosud dovážené z ciziny. Formou příležitostných projevů správce kolonie k chovancům vysvětluje A.S. Makarenko své zásady výchovy nového člověka: v bezprizorném vidět především sovětské dítě, které je dočasně v těžké situaci, jednat s ním jako se soudruhem a občanem a ukázat mu, že může být hrdé na svou práci a spokojené, že žije ve světě sovětů. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR