Životní cesta Maxima Gorkého (vl. A.M. Peškova), vysledovaná od narození až do smrti. V dětství byla "jediným světlým bodem na chmurném pozadí drsného života" babička Akulina, která sblížila Gorkého s lidovou tvorbou. Těžké jsou začátky Gorkého: po škole chodil po dvorech a ulicích Nižního a sbíral kosti, hadry, papíry a hřebíky. "Pro chudobu školu nedokončil," hovoří dokument. Ale jeho "universitami" byl život, práce, hlad. Vášnivě rád četl. "Často jsem při čtení plakal - tak pěkně se tam vyprávělo o lidech, tak milými a blízkými se mi stávali. A já, kluk, zapřažený do hloupé práce, ponižovaný hloupými nadávkami, jsem si sliboval slavnostně, že až vyrostu, budu lidem pomáhat a čestně jim sloužit." Gruzděv sleduje v dalších kapitolách boj, který Gorkij vedl, aby svému slibu dostál. Podařilo se mu to proto, že ztělesňuje zkušenosti celé epochy a vyhmatává i "kořeny národních rysů svého národa a tím také výrazně vyjadřuje tužby a snahy lidových mas". Byl "zvěstovatelem a hlasatelem bouře, z níž se na nových základech obrodilo Rusko. Spojení Gorkého s masami, jež ho vyzvedly, bylo především spojením s avantgardou demokracie, s dělnickou třídou." Zdroj anotace: Národní knihovna ČR