Autorka, která je pracovnicí ital. děln. hnutí a nyní členkou předsednictva KSI a poslankyní, líčí v autobiografickém románě život italského proletariátu v letech před 1. svět. válkou a během čtyř váleč. let. Dějem románu jsou osudy mladé turinské dělnice Magdaleny. Od svých osmi let pomáhá matce svými výdělky uživit sourozence: je citlivá k sociálním nerovnostem, odmítne dobročinnost bohatých spolužaček, která by jí umožnila studovat, a stane se učednicí. V dílnách vidí hmotnou i mravní bídu, v jaké jsou dělnice nuceny žít, a brzy jednak sama, jednak zásluhou staršího bratra socialisty pochopí, že je tím vinen celý nespravedlivý řád. Čte časopis "Avanti", sleduje volby a účastní se dělnických stávek a demonstrací. Válečná léta prožívá jako dělnice automolbilové továrny, kde vidí, jak práce žen, nahrazujících za poloviční mzdu muže odvedené na frontu, je zdrojem zisků válečných. Učastní se protiválečné demonstrace, stává se mluvčí svých družek a po vyhlášení míru je zachrání alespoň dočasně před propuštěním. Osobně postižena smrtí matky, sestřiným mravním úpadkem a bratrovou smrtí na frontě, nepropadne sklíčenosti, rozhoduje se bojovat za lepší život a pochopí, že je k tomu třeba organisace a jednoty. V závěru románu se Magdalena symbolicky přidává k pozůstalým po obětech války, z jejichž průvodu nezní pláč, ale zpěv internacionály. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR