Ucelená studie sleduje růst odborového dělnického hnutí v Anglii v 1. půli 19. stol. Do vylíčení vývoje hospodářských poměrů (rozrůznění pracujících v nezávislé a polozávislé výrobce a řemeslníky a průmyslové dělníky) je zasazeno postižení vzniku a dalšího rozvoje hnutí za uskutečnění sociálních reforem (trade uniony, družstevní hnutí, Owen a j.) vrcholící 1. politickým hnutím dělnické třídy, t. zv. chartismem, které již směřovalo k získání politické moci (ovšem zatím jen cestou zavedení všeobecného hlasovacího práva a parlamentními reformami) a k přetvoření společenského uspořádání. Jsou tu podány dějiny hnutí (1838-1854), nárys jeho programu, diskusí o něm a bojů za jeho prosazení v parlamentě i mimo něj. Chartisty, především textiláky, kovodělníky a horníky, vedli ideologové, mezi nimiž docházelo pro ne dost ujasněný program a cíl k nedorozuměním. Kolísavé vedení způsobilo pak zmatky a konečnou porážku tomuto významnému masovému hnutí, na němž se učili Marx i Engels a které tak přispělo svým podílem k základům vědeckého socialismu. Zdroj anotace: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně