Autor podává obraz pokrokové tradice ruské ethnografie v údobí před Říjnovou revolucí a seznamuje čtenáře s jejími nejvýraznějšími představiteli. Sovětská škola je však školou kvalitativně odlišnou, pokrokovou a důsledně stavějící na vědecké methodologii marxismu-leninismu. Ethnografie v souč. sov. pojetí je odvětvím historie, zabývajícím se zvláštnostmi kultury a způsobu života toho kterého lidu v jeho historickém vývoji, studujícím problémy původu a kult. hist. vztahů národů, při čemž rekonstruuje jejich rozsídlení a přesuny. Objevit u každého národa nebo u každé národnosti, co je jí specificky vlastní a odhalit její přínos do pokladnice světové kultury je cílem a smyslem ethnografie jako vědy. V třetí kap. líčí autor boje sov. národopisců s reakčními věd. směry. V závěru knihy vytyčuje autor úkoly ethnografie v sov. soc. společnosti, jakož i naše úkoly v údobí budování socialismu. Bude to kritické přehodnocení dějin národopisné vědy, osvojení si marx-leninské metodologie, studium české a slov. vesnice na cestě k socialismu, vyškolení nových kádrů, těsný styk se sov. národopisnými institucemi. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR