Román o růstu sovětského kolchozu, po minulé válce zanedbaného a nejhoršího v okrese, který se během roku pozdvihne na dobrý průměr a získá předpoklady stát se jedním z nejlepších v SSSR. Hlavní myšlenkou je změna ve vztahu lidí ke společné práci: vyčerpáni po válce, zbaveni nejlepších pracovníků, kteří padli na frontě, a vlivem špatného vedení přestávali se zajímat o družstevní hospodářství, starali se jen o výhody trhu, obchodovali a vydělávali pro sebe, nový předseda kolchozu počal po návratu z fronty organizovat znovu od začátku celou hospodářskou a stranickou práci, zvykal lidi pořádku a kázni, podchytil jejich zájem o nové pěstitelské metody a o mechanizaci. Z dřívějších liknavých lidí tak vznikl kolektiv uvědomělých pracovníků, ve kterých správné vedení a pokrokové myšlenky odkryly netušené schopnosti a daly jim vědomí, že jakéhokoliv nepřítele - sucho, deště, neúrodnou půdu - je možno překonat. Zároveň ukazuje autorka, jak i soukromé zármutky a neshody pomáhá vyřešit společné chápání budovatelských úkolů. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR