Memoáry předního českého herce, národního umělce, o pestrém životě a často strastiplné cestě od venkovských scén až k postavení ředitele Národního divadla po revoluci 1945, i o řadě jiných významných osob, především ovšem jeho kolegů. Zvláště podrobně jsou vylíčeny Vydrovy vztahy k Hilbertovi, Kvapilovi a V. Budilovi. Svou uměleckou zpověď prokládá autor četnými citáty z kritik a vyvrcholuje ji závěrečnou úvahou o herectví. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR