Poslední z velkých románů J.A. (psán 1888-89) tvoří výjimku v autorově díle svým vesnickým prostředím. Zaostalou pošumavskou vesnici v pohraničí ovládá bohatý sedlák a proto jediný možný "představený", tupý a nevzdělaný, ale přesto zchytralý a podlý, kde jde o jeho vlastní prospěch nebo požitek. Tak tu vládne podle Arbesovy ironie "anděl míru", proti jehož vládě je bezmocný i ubohý inteligentský "anarchista", vpravdě utopický sociální reformista, žalářovaný, četnictvem sledovaný a v zapadlém rodišti internovaný jako obecní písař z milosti starostovy ženy. Teprve náhlé a náhodné bezpracné zbohatnutí několika občanů v cizí loterii způsobí rychlý převrat a pak hospodářský i mravní rozvrat mrtvé dotud vesnice, aniž se podaří socialist. utopistovi vybudovat vytouženou družst. továrnu na zpracování dříví. Tuto továrnu zbuduje soukromý kapitalista, který se na rozvratu obce nekale obohatil, sociální mesiáš se spasí útěkem do ciziny a starosta, představitel starého útlaku, hyne náhodným zabitím. Aspoň takto vyslovuje Arbes požadavek sociální spravedlnosti. Ačkoliv se Anděl míru nemůže rovnat myšlenkovou odvahou ani uměleckou koncepcí torsu Štrajchpudlíků nebo Mesiáši, představuje umělecky nejdokonalejší sociál. román J.A. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR