Románová kronika několika popřevratových zimních měsíců života číšnických učňů v jedné z pražských velkokaváren. Dějovou osou je příběh 17letého pikola, typický pro osud všech těchto pracovníků v letech předmnichovské republiky: po 17 hodin denně nucen vykonávat nejhrubší a pro nedospělého chlapce do krajnosti vyčerpávající práce, neustále zápasit s únavou, nevyspáním a podvýživou, bez odvolání proti zaměstnavatelovým hrubostem a tělesným trestům (pravá tvář nár.-soc. žluté organisace číšníků Otakar), a po vyučení, s podlomeným zdravím, propuštěn. V románu, zahrnujícím množství dokumentárního materiálu, jsou zachyceny ostré třídní rozpory v popřevratové velkoměstské společnosti, za kterých hostinští pracovníci byli soustavně ubíjeni v otrocké sběrače almužen bez dělnického a proletářského uvědomění. Autor však zachytil také nesmírně těžkou, ale úspěšnou agitační práci, kterou mezi číšnickým dorostem vykonávali komunisté, aby jejich třídní uvědomění probudili. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR