Celá desítiletí nám buržoasní věda líčila Goetha jako velikého Olympana, který stojí mimo čas a prostor, který nemá nic společného s národem, z něhož vyšel a který se v své uzavřené ledové vnitřní "harmonii" tyčí nade vším. Také soudobá západní historiografie se snaží zobrazit G. jako kosmopolitu bez domova, chce z něho vyloučit vše, co jej spojovalo s lidem a vlastí, chce vypreparovat jeho individualismus. Až sovětská autorka (Arménka) nám v 10 kapitolách věnovaných vždy některému goethovskému problému (Zakladatel něm. literatury. - Zvláštnosti básnické methody. - Spojení s lidem. - "Západovýchodní díván". - Goethe prozaik. - Vědec. - Myslitel. - "Faust". - Boj o Goetha. - Goethův odkaz) podává hutnou monografii s rozborem G. děl a názorů s hlediska historických podmínek jeho doby. V G. tvorbě vyzdvihuje všechny pokrokové prvky a ve smyslu hodnocení Engelsova, Heinova, ruských revol. demokratů i pokrokových Němců (Grotewohl, Abusch) cení Goetha jako básníka revolučních veršů, který zaměřoval svou práci tak, jak toho společnost nezbytně potřebovala a který po celý život usiloval o zdravý realismus. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR