Němcová dovede i ve svých pohádkách, psaných na lidové motivy, odposlouchaných z úst lidu domažlického, na Slovensku, v Ratibořicích i od vlastní babičky, realisticky vylíčit sociální poměry a vidět rozpor mezi chudým a bohatým, při čemž je tento sociální rozpor téměř ve všech jejích pohádkách totožný s rozporem mravním. V pohádkách formuluje Němcová především svou představu spravedlivé vlády, bystře a půvabně dovede vyprávět o převaze prostého člověka nad urozeným panstvem, ve zkratce podá obraz feudálních poměrů, vhodně vyzdvihuje ušlechtilý typ žen i zase prosté hrdiny z lidu. Přes subjektivní rysy, vyplývající z toho, že Božena Němcová nebyla sběratelkou, ale tvůrčí pohádkářkou, byly a jsou její pohádky pohádkami skutečně národními, skutečně lidovými. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR