Poeticky i úsměvně laděné autobiografické vzpomínky řeckého filmaře, který vyrůstal a dlouhá léta působil v Československu.Český režisér a scenárista řeckého původu George Agathonikiadis se odhodlal k literárnímu zpracování vlastních, osobitě pojatých zážitků z dětství. Vzpomíná na své prarodiče, s nimiž vyrůstal, na školu a učitele, kteří ne vždy chápali postavení dítěte-cizince, na první erotické zážitky, tajné návštěvy kina, všelijaké lumpárny prožité se svými kamarády. Vypráví příběhy drzé, milé, plné něhy, s velkou lidskostí. Snaží se zachytit pomíjející okamžiky, které buď pohltil čas, nebo se ztrácejí v nekonečnu. Autor citlivě popisuje exodus dětí po občanské válce v Řecku, ocitajících se v naprosto neznámém městském prostředí a v jazykové i sociální izolaci. Postupné a mnohdy konfliktní překonávání těchto bariér spolu s trvale přítomným steskem po domově jsou hlavními motivy této mozaikovité prózy. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze