Již čtrnáctá sbírka poezie českého básníka Aloise Marhoula rozehrává tentokrát úvahy a postřehy, jež vycházejí z autorových vnitřních prožitků. Soukromé peklo básníka Aloise Marhoula nemusí být zrovna prostorem, který má právo obývat jenom on sám. Onen příbytek ďáblů a rarachů má totiž domovský list v nitru téměř každého člověka. Konečně to znázorňuje i "oko do duše", jež pátravě hledí z knižní obálky a posuzuje lidské úmysly, jež se často mění ve vřavu, jekot a šílenství, nebo naopak v drobná potěšení a vnitřní uspokojení. "Záleží pouze na nás!", zda peklo je či není, tvrdí Marhoul hned v úvodu sbírky. Vždyť i v lidském životě jsou cesty, které se neudržují pouze za sněhu a náledí, ale jsou ošetřovány neustále. Možná, že jedna z nich vede k onomu malému ráji ve tvaru trvalého bydliště, kde se cítíme dobře a kde efekt motýlího křídla je propojen s polibkem nebo dokonce s láskou. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze