Román si klade otázku, kde leží hranice mezi skutečností a fikcí, co je pravda a co je lež, a zdali je falsifikát opravdu jen podvodnou nápodobou skutečnosti, anebo už jde o samostatnou, novou skutečnost?! Autor zachází ještě mnohem dál a ústy svých tradičně bizarních hrdinů vyslovuje myšlenku, že falsifikát je dost možná ten jediný pravdivý obraz našeho života. Ale jak je to v případě lidí, proměňujících vlastní identitu? Která naše tvář je ta pravá? Hluboký, mnohovrstevnatý a „lindgrenovsky“ ironický román, obsahující řadu narážek na Heideggera, Schopenauera, ale i Baudelaira nebo kupříkladu S. Dalí, zvažuje propast mezi životem a jeho mediální podobou, a v maximální míře naplňuje nároky kladené na kvalitní moderní literaturu, inteligentně parodující naši malichernou současnost. Zdroj anotace: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně