Významnou úlohu v historickém procesu utváření marxistické filosofie měli někteří představitelé německé klasické filosofie. Autor brožury sleduje historické podmínky vzniku a vývoje německé klasické filosofie, zastavuje se u Kanta, Fichta a Schellinga, a hlavní pozornost zaměřuje na Hegela a Feuerbacha. Kriticky hodnotí Hegelovu soustavu objektivního dialektického idealismu, snaží se postihnout její racionální jádro, neupírá zásluhu Hegelovu v rozvinutí a rozpracování otázky dialektiky, vyvozuje však nutnost hlubokého pochopení zásadní protikladnosti mezi dialektikou marxistickou a idealistickou dialektikou Hegelovou, jako jednu z nejdůležitějších podmínek k správnému poznání dialektického materialismu. Předposlední kapitolu své studie věnuje autor Feuerbachovi. Vyzdvihuje jeho zásluhu o rozpracování problému materialistického pojetí přírody, hmoty a pohybu, času a prostoru, jeho zásluhu o boj proti agnosticismu, tmářství, kriticky však hodnotí anthropologický charakter jeho učení, třídní nedůslednost, ignorování logických forem myšlení, v nichž se odrážejí dějiny poznání a vývoj společenské praxe, nepochopení rozpornosti poznávacího procesu a pod. V závěru pak poukazuje na kvalitativní odlišnost Marx-Engelsova historického a dialektického materialismu od všech předcházejících pokrokových filosofických učení. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR