Básně obsažené ve sbírce "Verše až z vesmíru" vznikaly postupně během posledních deseti let. Oldřich Tibitanzl se v nich pokusil vyjádřit nejen vztah člověka k vesmíru, ale i k technickému pokroku, jehož vývoj může mít ale za určitých okolností pro současnou civilizaci fatální důsledky. Některé básně se zabývají i mimozemskými bytostmi (ufoni), v jiných zase autor zkoumá nedozírné prostory hvězdné oblohy, které probouzejí úžas či ohromení a i proto mnohdy vedou k rozjímaní a k dialogu s Bohem. Zdroj anotace: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně