Německý pokrokový básník řeší ve své poemě osudové a pro každého poctivého Němce důležité otázky - otázky viny Německa na druhé světové válce a jejího odpykání. Po vylíčení hrůz loupežné války, již vedlo hitlerovské Německo proti Sovětskému svazu, vyslovuje básník naději v jasnou budoucnost rodné země, zbavené pout fašismu a kráčející k socialismu: "Vidím tě v ssutinách, vlasti / a zřím tě v nádhernosti začínání; konečně / volání! Jsi ještě v horečkách a sténáš, svíjiš se / a padá sníh a zakrývá tvé černé rány... V závěrečné poznámce probírá překladatel M. Kundera formu básně a upozorňuje zejména na charakteristické zvláštnosti Fühmannova volného verše (četné přesahy a j.). Zdroj anotace: Národní knihovna ČR