Autor, narozený ve Lvově ve vzdělané židovské rodině, přežil všechny zvraty války včetně Osvětimi mimo jiné i díky svému "árijskému" vzhledu. Ve své emigraci ve Francii o tom napsal v roce 1961 román, který se s jinými romány o holocaustu dá jen těžko srovnávat. Struktura románu je velmi složitá. Příběh začíná v haličském městě, kde nacisté začínají shromažďovat obyvatele židovského gheta k transportu. Mnoho z nich v této chvíli páchá sebevraždu, neboť vědí, co je čeká. Hlavní postavou je Boris, mladý muž, který shodně s autorem má dostatečně árijský vzhled a dostatečné odhodlání, takže pomocí falešných dokladů se mu v této situaci podaří uprchnout i s manželkou. Zatčení, útěky, pustina, koncentráky - vše Boris přežívá pod falešnou nežidovskou identitou navzdory tomu, že je obřezán, - a kniha zkoumá tento "zázračný" rozměr přežití. Není to přísně vzato svědectví, příběhem, který není zcela plynulý, prolínají úvahy, filosofujíci dialogy, básně, "poznámky pod čarou", velmi obrazotvorné pasáže i explicitní popis masakrů. Smrt ve společenství a život v osamění, tato dichotomie prostupuje děj. Vystižení atmosféry tíživé bezvýchodnosti, vesmíru nacistické perzekuce a mechanismu vyhlazovacího soukolí je mistrné, napětí příběhu vzniká především interakcí mezi tím, co se říká, a o čem se mlčí, neboť slova banalizují hrůzu, která je ve skutečnosti nepostižitelná. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR