Javier Mallarino, pětašedesátiletý kreslíř a karikaturista, žijící legenda kolumbijské politické satiry, člověk, jehož pero má už léta moc rozhodovat o osudech druhých. Právě ve chvíli, kdy se ocitá na vrcholu kariéry a přebírá vysoké státní vyznamenání, jej však setkání s neznámou mladou ženou konfrontuje s téměř třicet let starou událostí, kterou mezitím vytěsnil z paměti. Hodnota jeho celoživotního díla i jeho reputace náhle u něj samotného ztrácejí na jistotě: Co když moc, jíž lety nabyl, se pro něj stala drogou? Co když mocí svého významu mohl ublížit? Ve velmi osobně, niterně laděném příběhu autor vykresluje vztah moci a sdělovacích prostředků, manipulaci veřejným míněním, zodpovědnost člověka za to, co vyřkne (nebo nakreslí) ve chvíli, kdy má moc. Román, v němž se autor zamýšlí nad silou karikatury a humoru, vyšel ještě před útokem na redakci Charlie Hebdo. Chtěl v něm rovněž zachytit i zanikající svět papírových novin, problematiku cenzury, vztah mezi soukromým a veřejným i své výsostné téma - jak nespolehlivě vzpomínky formují minulost jednotlivců i národů. Příběh lze číst i jako podobenství o dějinách jakékoli země, v níž oficiální historie vymezená státními vyznamenáními zakrývá hanebnější kapitoly dějin. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR