Soubor veršů polské bohemistky, žijící od roku 1990 v Praze a píšící poezii jak v mateřském jazyce, tak i v češtině.Debut polské básnířky a bohemistky Olgy Slowik lze označit i jako rozhořčený příspěvek k genderové tématice. Je ovšem nadmíru sympatické, že Olga Slowik nehledá řešení této problematiky ve feministických výlevech, snaží se však objektivně poukázat na situace, kdy se žena může cítit nedoceněna, ponížena nebo i znechucena. A tak i když zdůrazňuje svou touhu po samostatnosti či seberealizaci, zároveň povědomě touží po tom, aby jí někdo porozuměl, aby se sexuální vztah neodvíjel na pricipu mechanických pudových her, vrcholících pouze v jednostranném uspokojení. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze