Autoři se opírají nejen o teoretické prameny, hlavně sovětské, ale i o mnohaleté zkušenosti, získané v Praze. Snaží se prohloubit hlediska, obsah i metodiku práce hygieniků. Plni tak usnesení mezinárodního symposia komunální hygieny z r. 1956. Pojednávají o historickém vývoji měst, perspektivním a územním plánování i o investiční výstavbě měst, základních organizačních a legislativních podkladech v hospodářském a územním plánování i o obsahu, formách a metodách preventivního hygienického dozoru v perspektivním a územním plánování a při investiční výstavbě a přestavbě.