Od 80. let 19. století, kdy v Brně vzniklo Družstvo českého Národního divadla v Brně, se postupně prohluboval zájem Leoše Janáčka o divadlo. Zprvu jako návštevníka představení v Brně i v Praze, posléze kriticky jako brněnské hudební osobnosti a aktivního člena Družstva českého Národního divadla v Brně, v neposlední řadě jako skladatele, jehož dílo zde bylo hojně uváděno. Jednotlivé aspekty vrstevnatého vztahu mezi skladatelem a hudebním organizátorem jsou zachyceny v kapitolách o brněnské operní produkci před otevřením stálé scény pod názvem Národní divado v Brně v roce 1884, o Janáčkovi jako návštevníkovi, kritikovi českého divadla v Brně a posléze jako činiteli v zmíněném Družstvu, o kauzách spojených s výstavbou a zřizováním nového českého divadla, o provozovaci problematice Janáčkova jevištního i koncertního díla, které je spjato s érou působení vynikajícího ansámblu po roce 1918 pod vedením dirigenta F. Neumanna. Nechybí připomenutí posledního rozloučení s Janáčkem ve foyeru Městského divadla 15. 8. 1928. Text je doprovázen řadou dobových fotografií a dokumentů. Příloha obsahuje životopisný glosář vybraných osobností, soupisy představení Janáčkových oper mezi lety 1884 a 1928 vč. obsazení premiér, seznamy předsedů Družstva českého ND v Brně 1881-1928 a ředitelů českého ND v Brně1884-1928. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz