Samospráva na krajské úrovni není novodobou záležitostí, po roce 1989 se však nadlouho dostala na okraj pozornosti jak politické reprezentace, tak veřejnosti. Změny na domácí politické scéně a přístupový proces k EU přiměly klíčové politické aktéry k tomu, že koncem milénia u nás byly vyšší územně správní celky zřízeny. Stávající odborná literatura se doposud soustředila především na otázku krajských voleb, sestavování krajských řídicích orgánů a hodnocení výkonu krajů. V centru pozornosti této publikace stojí krajští politici, jejich názory a postoje. Kniha přináší řadu srovnání: 1. srovnání v čase, tj. vývoje územní správy v historickém pohledu a zvláště pak proměnu profilu a politických drah krajských politiků od roku 2000 po současnost, 2. srovnání pohledů politiků a občanů, 3. kvalitativní obsahovou analýzu volebních programů z roku 2012, 4. srovnání názorů českých krajských zastupitelů se zastupiteli provincií, departmentů a podobných úrovní vládnutí v různých evropských zemích. Bylo zřízení krajů největší chybou po roce 1989, jak tvrdí někteří? Pokud nebylo zřízení krajů chybou, proč vznikly až v roce 2000? Přijali občané kraje za své nebo si s nimi nadále neví rady? Převažuje v orgánech krajů „nová krev“ nebo političtí matadoři? Může být starosta krajským radním? Jak změnil vedení krajů úspěch levicových politických stran? Co o sobě nechtějí prozrazovat krajští zastupitelé za KSČM? V čem se lišily volební programy ČSSD a KSČM a proč nebránily spolupráci ve vedení krajů? Shodnou se politici s občany na hodnocení míry korupce? Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz